„DAKAR“ 1999  – 21.ročník

Trasa tohoto ročníku měla několik nových úseků a obsahovala některé pouštní pasáže, které po předchozím mohutném období dešťů kryla bujná vegetace a křoviny. Na to doplatily zvláště kamiony – snad žádný z nich nedojel do cíle beze škod na zasklení nebo světlometech. Tento ročník byl velmi obtížný také kamenitými úseky v první třetině, vysokými teplotami a hlubokým pískem ve střední části trasy.

Tatra Kopřivnice plánovala nasadit do soutěže podobně jako v předchozím ročníku tři kamiony. Start byl připravován znovu ve spolupráci s agenturou Cerm Aktivity. Spolupráce však selhala a start byl ohrožen více než kriticky. Po zrušení smluvního vztahu se společností Cerm Aktivity se v časové tísni TATRA MARATHON TEAMu podařilo umožnit start alespoň jedné posádce ve složení Loprais, Stachura, Ing. Kalina (s.č. 407) s vozem T 815 4×4 (jednalo se o repasovaný a drobně upravený vítězný kamion z loňského ročníku). Technický doprovod zajišťoval v roli leteckého mechanika Petr Hamerla. Na doprovodný vůz již prostředky nezbyly a tým vyrazil na start s radikálně redukovaným rozpočtem. O start Lopraisovy posádky v tomto ročníku se obrovskou měrou zasloužila firma DUO Milana Lopraise (bratr Karla Lopraise) z Frenštátu pod Radhošťem. Na startu se objevila také další Tatra 815 4×4 HAS s posádkou Ing. Tomeček, de Azevedo, Teixeirová v barvách BR LUBRAX LETKA RACING TEAMU (s.č. 425). Jednalo se o jeden z kamionů, který absolvoval soutěž v roce 1996 v týmu POLDI STEEL BOHEMIA ART. Bez služeb našich vozů se opět neobešli někteří zahraniční účastníci. Na startu se objevili také dva čeští amatérští motocyklisté Tománek a Hrb na strojích KTM 660 a se čtyřkolkou Yamaha (tzv. quad) se na start postavil Josef  Macháček (s.č. 165). Na boj o prvenství se i v tomto roce pečlivě chystaly kamiony Kamaz. Favoritem však byla značka Tatra. Oba  naše vozy rozjely soutěž velmi dobře. Lopraisova posádka však věrna své již v předchozích ročnících ověřené taktice přece jen trochu opatrnějším tempem. Tato taktika byla tak trochu podmíněna i tím, že posádka jela bez asistenčního zabezpečení a s minimem náhradních dílů. Snažila se tedy šetřit techniku a plánovala útočit až v dalších etapách. Tomečkova posádka začala v poněkud ostřejším tempu a po prvních třech etapách celkově vedla. Pátá etapa přinesla poprvé od startu drobné potíže Lopraisově posádce. Na kamenitém úseku je postihl defekt, který po mnohakilometrovém dohušťování nakonec znamenal výměnu kola a patnáctiminutové zdržení. Jak Lopraisův, tak Tomečkův automobil ale zdárně pokračoval v cestě a po šesté etapě byla Lopraisova posádka na prvním místě a Tomečkova na čtvrtém v klasifikaci kamionů. Zlom v soutěži nastal pravděpodobně v osmé etapě, kdy Kabirovova posádka na voze Kamaz v nepřehledné situaci narazila zezadu do Tatry Tomečkovy posádky. Značně tak poškodila svůj vůz a byla z boje o přední místa v klasifikaci kamionů vyřazena. Tatra  byla  schopna pokračovat, ale musela se smířit s poškozením zadní části vozu a zároveň s tím, že následně přišla o zadní dveře.  Závěrečné etapy se již jely převážně pod kontrolou posádky Loprais, Stachura, Ing. Kalina. Posledním dramatickým okamžikem byla ovšem událost v předposlední etapě, kdy musela Lopraisova posádka ve velké rychlosti zvládnout defekt pneumatiky (resp. separaci běhounu). Výměna znamenala ztrátu pouhých a málo uvěřitelných 14 minut a v celkovém pořadí již nic nezměnila. Lopraisova posádka si v konečném hodnocení klasifikace kamionů opět přijela pro první místo. Tomečkova posádka nakonec obsadila velmi hodnotné třetí místo.

Oba naši motocyklisté bohužel soutěž nedokončili. Josef Macháček při svém premiérovém startu také cíl soutěže nespatřil, protože jeho stroj odmítl poslušnost a zůstal stát na trase se zadřeným motorem.