Spida models

Menu

Aktuality

5. 9. 2018

Z DŮVODU STĚHOVÁNÍ NEBUDU SCHOPNÝ VYŘIZOVAT OBJEDNÁVKY DO 16.9.2018

30. 8. 2018

Mám tu jednu aukci pro nedočkavce

 

27. 8. 2018

S potěšením Vám mohu oznámit že už je známá i cena za Lasery. Co vše sada obsahuje:... (celý článek)

19. 8. 2018

Po velmi dlouhé době Vám mohu představit nový model z produkce spidamodels. V součesné... (celý článek)

10. 4. 2018

CP na Buggyra 2018 již tento týden

Tak jsem se konečně dočkali. S potěšením mohu... (celý článek)

Galerie

Počítadlo

10. 3. 2014

Vyvrcholení projektu Karel 65

Chtěl bych napsat ještě pár slov k akci s názvem Dakarské odpoledne konané 8.3.2014 ve Val Mezu
Celý den jsem byl hrozně nervózní a měl jsem z toho kajdu. Do ValMezu jsme dorazily celkem brzo, tak jsme si zašli ještě na oběd. S pořadatelem celé akce jsme se jeli ubytovat a po té do kina, kde mělo proběhnout samotné předání modelů. Po vybalení modelů jsme přilepily pár cestou odpadlých zrcátek a začali modely lepit na podložky. Asi po půl hodince přijel Marian Hodboď s poslední 94kou kterou slepil kompletně celou a to od pondělí do pátku do večera. O půlnoci v pátek mi Marian psal e-mail, že mu tatra spadla ze stolu a že se rozložila na několik kousků, takže nervy, ale Majo to dal. Po tom co jsme nalepily modely projeli jsme si s organizátorem scénář celého předání a pak jsme šli na náměstí, kde už jela akce v plném proudu. Pozdravil jsem se s mnohá známými lidmi a mazal zpátky do kina kde jsem spolu klukama z projektu Karel, kteří mi pomohli všechno natahat do prvního patra, rozvinul svůj papírový stánek. Olda vybalil své papírové dakarské mazliky a přítomní okukovali. Přišel se podívat I Tomáš Tomeček a zatlačoval slzu při pohledu na slepené modely svých Tatrovek. Pak jsme zase všechno zabalili a odnesli do auta a já s Tomysem a Mařkou jsme se šli připravit do kumbálku za podiem, kde jsme měli připravený stůl s modely + 2 příjemné mladé hezké dívčiny, které Karlovi předávali dort ve tvaru Tatry ve které byly zapíchnuté 4 takové ty gejzírové svíčky a veliký frgál s logem Tatry uprostřed. Do kumbálku za námi přišel organizátor (jinak můj kamarád Jaroslav Jindra), který nám dal poslední instrukce. " Romane až začnu mluvit, zapněte si odpočítávaní a přesně za 10minut a 50sec zapalte svíčky a vyjděte na podium. Jarda vstoupil na podium, promluvil a já zapl odpočítávání. Mezi tím na plátně běželo takové krátké intro po kterém mělo přijít samotné předání. stav odpočítávání 10:40 a intro pomalu končí, Jarda vstupuje na podium a vyzývá Karla aby přišel k němu, jenže to už je čas odpočítávání asi minutu po a my jsme zmatení. Jarda si z Karlem stále povídá a mi nevíme. Rozhodneme se zapálit svícny. Svícny hoří a vrhají gejzíry, Jarda si stále v klidu povídá s Karlem a naše svícny pomalu dohořívají. A diváci v kině se baví. No nic. Vyndáme svíčky a čekáme na povel. Pomalu začínám tuhnout. Přichází ten okamžik, Vyrážíme na podium v pořadí dívky, já a za mnou Tomys s Mařkou nesoucí stůl s modely. Karel stále nic netuší. Dostává dort, frgál, od Jardy slivku a na řadu přicházím já. V rozrušení vůbec nevím co speekr povídá a začínám Karlovi gratulovat stahuje se mi hrdlo a stejně jako Karlovi se mi derou do očí slzy. Karel byl opravdu upřímně dojatý a překvapený. Po gratulaci mě Jarda Jindra vyzval abych před nabušeným kinem (cca 300 lidí) něco o projektu řekl. Podává mi mikrofon a já s ledovým klidem a výrazem profesionálá mluvím k lidu :-). Po skončení celého ceremoniálů jsme odešli do předsálí kina kde jsem s Karlem nafotili pár fotek a domluvili se na tom, že mu modely přivezeme druhý den. I když jsem byl rozrušený, chtěl jsem Karlovi předvést funkčnost sklápění kabiny, jenže nervozitou třepající se ruka, se pro tento úkon vůbec nehodila a tak frnk frnk obě zrcátka byla fuč. Stůl jsme odnesli do místnosti s rautem kam měli přístup všichni kluci kteří tam se mnou byli a mohli se tak setkat tváří v tvář všem dakarským celebritám které se tam objevily. Po skončení celé akce jsme šli modely odnést do auta. Chtěl jsem všechny modely naskládat na podlahu za sedačku a zbytek na zední sedačku kde by byly v naprostém bezpečí. Někdo však přinesl přepravku a šest modelů se dalo do ní a dalo do kufru. Přijeli jsme k ubytovně a začali si tahat věci z kufru. Když už bylo všechno venku, chtěl jsem zatáhnout roletku nad kufrem a v tom okamžiku jsem zavadil o karton s vodou který ležel na banánovce a hned za ní ta přepravka s modely. No a bylo to. Slova které ze mě v tu chvíli vylítli tu nebudu prezentovat. V ruce jsem držel tašku, kterou jsem vzteky mrsknul o zem. Bohužel jsem měl v tašce asi rok starý foťák který tímto úkonem přešel do doživotního režimu off. Takže situace byla taková, že ze šesti poškozených modelů jsme 2 opravili, 2 modely jsou lehce, jeden středně těžce a jeden těžce poškozeny. Myslim že do 14 dnů dostane Karel zbytek. Za mě to byla výborná akce s pro mě nezapomenutelným zážitkem. I přes tuto kolizi bych řekl že mise byla splněna na 100%. Opravdu moc děkuji všem kteří mi v tom pomáhali. Nebudu tu nikoho jmenovat kdo víc a kdo míň. Děkuji prostě všem.
Druhý den bylo setkání s Karlem opravdu vřelé a celou situaci pochopil. I přes tento drobný nedostatek byl opravdu moc nadšený a při našem rozhovoru opět zatlačoval slzy. Seděli jsme spolu v autě a asi 40 minut si spolu povídal. Celý rozhovor jsem s Karlovým vědomím nahrával a chtěl bych ho zveřejnit v knížce s modely s Projektu Karel 65 a to jak v psané tak ve zvukové verzi.
Ještě jednou se omlouvám Ivanovi, Jirkovi a Otovi za zmaření jejich práce, S Mařkou už jsem mluvil. Později ještě doplníme fotky opravených modelů a ještě nějak musíme vymyslet ten certifikát s podpisy zůčastnených pro Karla
Zde si můžete prohlédnout video ze samotného předání modelů

 

Majitelé Facebookových účtů si zatím mohou prohlédnout tuto fotogalerii

a tady pár fotek poškozených modelů