Spida models

Menu

Aktuality

6. 7. 2017

Po několika letech začínám oživovat sekci Videa. Jednou z prvnívh vlaštovek je toto... (celý článek)

3. 7. 2017

V sekci Videa jsem po hodně dlouhé době přidal jedno aktuální video. A informace pro... (celý článek)

15. 6. 2017

Comfort packy k novým modelům VIMOS jsou přidány do e-shopu. Najdete je vždy u daného modelu.

14. 6. 2017

A dnes ještě jedna novinka. Protože se mi ozvalo poměrně dost lidí s žádostí o mé... (celý článek)

14. 6. 2017

MODELY VIMOS KONEČNĚ DORAZILI.

Teprve dnes mi přišli modely Phoenixů od Vimosu. Proto... (celý článek)

Galerie

Počítadlo

10. 3. 2014

Vyvrcholení projektu Karel 65

Chtěl bych napsat ještě pár slov k akci s názvem Dakarské odpoledne konané 8.3.2014 ve Val Mezu
Celý den jsem byl hrozně nervózní a měl jsem z toho kajdu. Do ValMezu jsme dorazily celkem brzo, tak jsme si zašli ještě na oběd. S pořadatelem celé akce jsme se jeli ubytovat a po té do kina, kde mělo proběhnout samotné předání modelů. Po vybalení modelů jsme přilepily pár cestou odpadlých zrcátek a začali modely lepit na podložky. Asi po půl hodince přijel Marian Hodboď s poslední 94kou kterou slepil kompletně celou a to od pondělí do pátku do večera. O půlnoci v pátek mi Marian psal e-mail, že mu tatra spadla ze stolu a že se rozložila na několik kousků, takže nervy, ale Majo to dal. Po tom co jsme nalepily modely projeli jsme si s organizátorem scénář celého předání a pak jsme šli na náměstí, kde už jela akce v plném proudu. Pozdravil jsem se s mnohá známými lidmi a mazal zpátky do kina kde jsem spolu klukama z projektu Karel, kteří mi pomohli všechno natahat do prvního patra, rozvinul svůj papírový stánek. Olda vybalil své papírové dakarské mazliky a přítomní okukovali. Přišel se podívat I Tomáš Tomeček a zatlačoval slzu při pohledu na slepené modely svých Tatrovek. Pak jsme zase všechno zabalili a odnesli do auta a já s Tomysem a Mařkou jsme se šli připravit do kumbálku za podiem, kde jsme měli připravený stůl s modely + 2 příjemné mladé hezké dívčiny, které Karlovi předávali dort ve tvaru Tatry ve které byly zapíchnuté 4 takové ty gejzírové svíčky a veliký frgál s logem Tatry uprostřed. Do kumbálku za námi přišel organizátor (jinak můj kamarád Jaroslav Jindra), který nám dal poslední instrukce. " Romane až začnu mluvit, zapněte si odpočítávaní a přesně za 10minut a 50sec zapalte svíčky a vyjděte na podium. Jarda vstoupil na podium, promluvil a já zapl odpočítávání. Mezi tím na plátně běželo takové krátké intro po kterém mělo přijít samotné předání. stav odpočítávání 10:40 a intro pomalu končí, Jarda vstupuje na podium a vyzývá Karla aby přišel k němu, jenže to už je čas odpočítávání asi minutu po a my jsme zmatení. Jarda si z Karlem stále povídá a mi nevíme. Rozhodneme se zapálit svícny. Svícny hoří a vrhají gejzíry, Jarda si stále v klidu povídá s Karlem a naše svícny pomalu dohořívají. A diváci v kině se baví. No nic. Vyndáme svíčky a čekáme na povel. Pomalu začínám tuhnout. Přichází ten okamžik, Vyrážíme na podium v pořadí dívky, já a za mnou Tomys s Mařkou nesoucí stůl s modely. Karel stále nic netuší. Dostává dort, frgál, od Jardy slivku a na řadu přicházím já. V rozrušení vůbec nevím co speekr povídá a začínám Karlovi gratulovat stahuje se mi hrdlo a stejně jako Karlovi se mi derou do očí slzy. Karel byl opravdu upřímně dojatý a překvapený. Po gratulaci mě Jarda Jindra vyzval abych před nabušeným kinem (cca 300 lidí) něco o projektu řekl. Podává mi mikrofon a já s ledovým klidem a výrazem profesionálá mluvím k lidu :-). Po skončení celého ceremoniálů jsme odešli do předsálí kina kde jsem s Karlem nafotili pár fotek a domluvili se na tom, že mu modely přivezeme druhý den. I když jsem byl rozrušený, chtěl jsem Karlovi předvést funkčnost sklápění kabiny, jenže nervozitou třepající se ruka, se pro tento úkon vůbec nehodila a tak frnk frnk obě zrcátka byla fuč. Stůl jsme odnesli do místnosti s rautem kam měli přístup všichni kluci kteří tam se mnou byli a mohli se tak setkat tváří v tvář všem dakarským celebritám které se tam objevily. Po skončení celé akce jsme šli modely odnést do auta. Chtěl jsem všechny modely naskládat na podlahu za sedačku a zbytek na zední sedačku kde by byly v naprostém bezpečí. Někdo však přinesl přepravku a šest modelů se dalo do ní a dalo do kufru. Přijeli jsme k ubytovně a začali si tahat věci z kufru. Když už bylo všechno venku, chtěl jsem zatáhnout roletku nad kufrem a v tom okamžiku jsem zavadil o karton s vodou který ležel na banánovce a hned za ní ta přepravka s modely. No a bylo to. Slova které ze mě v tu chvíli vylítli tu nebudu prezentovat. V ruce jsem držel tašku, kterou jsem vzteky mrsknul o zem. Bohužel jsem měl v tašce asi rok starý foťák který tímto úkonem přešel do doživotního režimu off. Takže situace byla taková, že ze šesti poškozených modelů jsme 2 opravili, 2 modely jsou lehce, jeden středně těžce a jeden těžce poškozeny. Myslim že do 14 dnů dostane Karel zbytek. Za mě to byla výborná akce s pro mě nezapomenutelným zážitkem. I přes tuto kolizi bych řekl že mise byla splněna na 100%. Opravdu moc děkuji všem kteří mi v tom pomáhali. Nebudu tu nikoho jmenovat kdo víc a kdo míň. Děkuji prostě všem.
Druhý den bylo setkání s Karlem opravdu vřelé a celou situaci pochopil. I přes tento drobný nedostatek byl opravdu moc nadšený a při našem rozhovoru opět zatlačoval slzy. Seděli jsme spolu v autě a asi 40 minut si spolu povídal. Celý rozhovor jsem s Karlovým vědomím nahrával a chtěl bych ho zveřejnit v knížce s modely s Projektu Karel 65 a to jak v psané tak ve zvukové verzi.
Ještě jednou se omlouvám Ivanovi, Jirkovi a Otovi za zmaření jejich práce, S Mařkou už jsem mluvil. Později ještě doplníme fotky opravených modelů a ještě nějak musíme vymyslet ten certifikát s podpisy zůčastnených pro Karla
Zde si můžete prohlédnout video ze samotného předání modelů

 

Majitelé Facebookových účtů si zatím mohou prohlédnout tuto fotogalerii

a tady pár fotek poškozených modelů