Spida models

Menu

Aktuality

3. 9. 2017

KONEC DOTISKU MODELŮ


Dnes jsem udělal velkou inventuru mého skladu modelů. Některé... (celý článek)

12. 8. 2017

Náhlédněte do galerie nově připravovaného modelu. Model slepil Ondra Mikulášek. Také... (celý článek)

8. 8. 2017

Do sekce video jsem znovu vložil videa která už nešla přehrát konkrétně tyto

Tatra... (celý článek)

6. 7. 2017

Po několika letech začínám oživovat sekci Videa. Jednou z prvnívh vlaštovek je toto... (celý článek)

3. 7. 2017

V sekci Videa jsem po hodně dlouhé době přidal jedno aktuální video. A informace pro... (celý článek)

Galerie

Počítadlo

Cesta: / Dakar / Historie / 1995 /

1995

„ DAKAR “  1995

17.ročník

 

 

Rallye se opět neobešla beze změn.  Z tradiční Paříže byl start přesunut do španělské Granady. 

Tatra Kopřivnice v tomto roce postavila na start dvě posádky s vozy T 815 4x4 HAS. První posádka jela ve složení Loprais, Stachura, Ing. Tomeček ( s.č. 400 ). Druhá posádka jela ve složení Buchtyár, Kořený, Ing. Krpec ( s.č. 414 ). Před startem vyvolalo značný rozruch, že navigátorem v Lopraisově posádce nebyl jmenován Ing. Kalina, ale že ho nahradil nováček Ing. Tomeček. Ten se však v průběhu soutěže osvědčil, i když málem přišel o život. Tatra totiž v jednom z úseků hlubokého písku nabídla pomoc zapadnutému vozu Mitsubishi Pajero Jutty Kleinschmidtové. Tomeček táhl lano, aby její vůz připojil. Když však byl mezi nárazníky, Němka začala naprosto bezdůvodně a nečekaně couvat a přimáčkla jej mezi vozy. Našeho navigátora zachránila kvalitní přilba, takže jediným následkem byly rozdrcené hodinky. Tohoto ročníku se zůčastnil i tým POLDI STEEL/ BOHEMIA ART. Startoval se dvěma vozy. V kategorii osobních automobilů startovala na voze Land Rover ( s.č. 289 ) posádka Stehlík ml. , Velkoborský ml.,  v kategorii kamionů startovala s vozem Tatra 815 4x4 ( s.č. 467 ) trojice Žák, Janoušek, Velkoborský. Jednalo se repasovaný kamion, se kterým v minulém roce startovala Kahánkova posádka a který v minulosti dobyl s Karlem Lopraisem za volantem řadu vavřínů. Rovněž i v tomto ročníku se naše vozy objevily na startu v cizích službách. Zúčastnil se i vůz LIAZ v barvách švýcarského soukromého týmu a se smíšenou posádkou Lamač, Adamec, Wilk.

Soutěž byla v tomto roce nesmírně těžká i v tom, že se jelo šest speciálních maratonských etap – rychlostních zkoušek se zákazem servisu. Na technice mohl pracovat jen člen posádky a jen s nářadím a díly vezenými s sebou. Klíčovým momentem se opět ukázaly pneumatiky, respektive  jejich defekty. Žádný s účastníků se jim nevyhnul. Mimořádně dostávaly zabrat v tomto ročníku také brzdy. Bylo to hlavně v úsecích s jedinou možnou stopou, kde se jelo v těsném závěsu systémem brzda – plyn. V mnoha úsecích měly rychlostní zkoušky zcela jiný charakter než dosud. Nejednalo se totiž o nekonečné pláně s širokou možností volby trasy a s dominantním problémem spočívajícím v navigaci. Rallye postupně začala měnit svůj celkový charakter.

Průvodním znakem soutěže kamionů byl souboj značek Tatra – Kamaz. Naše tovární Tatry jely soutěž opět prakticky bez problémů ( nelze totiž brát vážně takové nepodstatné drobnosti, jako nějaká ta prasklina na kabině, popraskané držáky tlumičů apod. ) a jejich  souboj s kamiony Kamaz se stal ozdobou ročníku. Naše Tatry se postupně probojovaly na druhé a třetí místo a na tomto místě jely s přehledem a velmi takticky. Zdaleka však nebylo nic rozhodnuto, protože rozestupy v celkové klasifikaci činily jen desítky minut. Ve dvanácté etapě do Labé, která byla pravděpodobně poslední skutečně maratonskou etapou, se bitva mezi značkami Kamaz a Tatra  přiostřila, když Lopraisova posádka stáhla náskok vedoucího jezdce na pouhých několik minut a Buchtyárova posádka se posunula na třetí místo před druhý Kamaz pilotovaný Marčenkem. V následující etapě do Tambacoundy postihly problémy první posádku vozu Kamaz s Moskovského posádkou. Porucha na řízení znamenala ztrátu náskoku před Lopraisovou posádkou a v celkovém pořadí je náhle dělila jediná minuta a třiapadesát sekund! Rozhodnout tedy měla poslední etapa. A skutečně rozhodla. Závěr býval na Dakaru obvykle již jen formalitou pro diváky, ale tentokrát zbývalo v poslední etapě ještě přes 300 kilometrů rychlostní zkoušky ve velmi těžkém úseku. Moskovskich s Kamazem se zcela propadl po poruše přední nápravy, převrácení a zabloudění, jeho stájový druh Marčenko  se zdržel pomocí a Lopraisova posádka jela v absolutní pohodě.

V celkovém hodnocení tak Lopraisova posádka obsadila již potřetí první místo v kategorii kamionů, výborný závěr   Sugawarovy posádky na voze Hino však odsunul BuchtyárovuSabinova trofej, soutěž v maratonských etapách se zákazem servisu. Zvláště se zde dařilo našim oběma posádkám, které ve své kategorii obsadily první a druhé místo. Tatra týmu POLDI STEEL / BOHEMIA ART  dojela do cíle také, ale již mimo soutěž. V jedné z kamenitých etap druhého poločasu rallye prorazila obal zadního diferenciálu. Posádka jej dokázala sice opravit, ale po čase zapracoval písek, který pronikl dovnitř. Tatra tedy dojížděla již jen na přední pohon a to bylo v dunách mimořádně zpomalující. Posádka vozu Land Rover do cíle nedojela. Když soutěž dospěla do marockého města Guliminu, které bývá označováno Branou pouště, nebyla již mezi klasifikovanými posádkami. V průběhu čtvrté etapy museli vzdát pro poruchu na přední nápravě. posádku na třetí místo. Součástí letošní soutěže byla samostatně klasifikovaná