Spida models

„ DAKAR “  1995

17.ročník

Rallye se opět neobešla beze změn.  Z tradiční Paříže byl start přesunut do španělské Granady. 

Tatra Kopřivnice v tomto roce postavila na start dvě posádky s vozy T 815 4x4 HAS. První posádka jela ve složení Loprais, Stachura, Ing. Tomeček ( s.č. 400 ). Druhá posádka jela ve složení Buchtyár, Kořený, Ing. Krpec ( s.č. 414 ). Před startem vyvolalo značný rozruch, že navigátorem v Lopraisově posádce nebyl jmenován Ing. Kalina, ale že ho nahradil nováček Ing. Tomeček. Ten se však v průběhu soutěže osvědčil, i když málem přišel o život. Tatra totiž v jednom z úseků hlubokého písku nabídla pomoc zapadnutému vozu Mitsubishi Pajero Jutty Kleinschmidtové. Tomeček táhl lano, aby její vůz připojil. Když však byl mezi nárazníky, Němka začala naprosto bezdůvodně a nečekaně couvat a přimáčkla jej mezi vozy. Našeho navigátora zachránila kvalitní přilba, takže jediným následkem byly rozdrcené hodinky. Tohoto ročníku se zůčastnil i tým POLDI STEEL/ BOHEMIA ART. Startoval se dvěma vozy. V kategorii osobních automobilů startovala na voze Land Rover ( s.č. 289 ) posádka Stehlík ml. , Velkoborský ml.,  v kategorii kamionů startovala s vozem Tatra 815 4x4 ( s.č. 467 ) trojice Žák, Janoušek, Velkoborský. Jednalo se repasovaný kamion, se kterým v minulém roce startovala Kahánkova posádka a který v minulosti dobyl s Karlem Lopraisem za volantem řadu vavřínů. Rovněž i v tomto ročníku se naše vozy objevily na startu v cizích službách. Zúčastnil se i vůz LIAZ v barvách švýcarského soukromého týmu a se smíšenou posádkou Lamač, Adamec, Wilk.

Soutěž byla v tomto roce nesmírně těžká i v tom, že se jelo šest speciálních maratonských etap – rychlostních zkoušek se zákazem servisu. Na technice mohl pracovat jen člen posádky a jen s nářadím a díly vezenými s sebou. Klíčovým momentem se opět ukázaly pneumatiky, respektive  jejich defekty. Žádný s účastníků se jim nevyhnul. Mimořádně dostávaly zabrat v tomto ročníku také brzdy. Bylo to hlavně v úsecích s jedinou možnou stopou, kde se jelo v těsném závěsu systémem brzda – plyn. V mnoha úsecích měly rychlostní zkoušky zcela jiný charakter než dosud. Nejednalo se totiž o nekonečné pláně s širokou možností volby trasy a s dominantním problémem spočívajícím v navigaci. Rallye postupně začala měnit svůj celkový charakter.

Průvodním znakem soutěže kamionů byl souboj značek Tatra – Kamaz. Naše tovární Tatry jely soutěž opět prakticky bez problémů ( nelze totiž brát vážně takové nepodstatné drobnosti, jako nějaká ta prasklina na kabině, popraskané držáky tlumičů apod. ) a jejich  souboj s kamiony Kamaz se stal ozdobou ročníku. Naše Tatry se postupně probojovaly na druhé a třetí místo a na tomto místě jely s přehledem a velmi takticky. Zdaleka však nebylo nic rozhodnuto, protože rozestupy v celkové klasifikaci činily jen desítky minut. Ve dvanácté etapě do Labé, která byla pravděpodobně poslední skutečně maratonskou etapou, se bitva mezi značkami Kamaz a Tatra  přiostřila, když Lopraisova posádka stáhla náskok vedoucího jezdce na pouhých několik minut a Buchtyárova posádka se posunula na třetí místo před druhý Kamaz pilotovaný Marčenkem. V následující etapě do Tambacoundy postihly problémy první posádku vozu Kamaz s Moskovského posádkou. Porucha na řízení znamenala ztrátu náskoku před Lopraisovou posádkou a v celkovém pořadí je náhle dělila jediná minuta a třiapadesát sekund! Rozhodnout tedy měla poslední etapa. A skutečně rozhodla. Závěr býval na Dakaru obvykle již jen formalitou pro diváky, ale tentokrát zbývalo v poslední etapě ještě přes 300 kilometrů rychlostní zkoušky ve velmi těžkém úseku. Moskovskich s Kamazem se zcela propadl po poruše přední nápravy, převrácení a zabloudění, jeho stájový druh Marčenko  se zdržel pomocí a Lopraisova posádka jela v absolutní pohodě.

V celkovém hodnocení tak Lopraisova posádka obsadila již potřetí první místo v kategorii kamionů, výborný závěr   Sugawarovy posádky na voze Hino však odsunul BuchtyárovuSabinova trofej, soutěž v maratonských etapách se zákazem servisu. Zvláště se zde dařilo našim oběma posádkám, které ve své kategorii obsadily první a druhé místo. Tatra týmu POLDI STEEL / BOHEMIA ART  dojela do cíle také, ale již mimo soutěž. V jedné z kamenitých etap druhého poločasu rallye prorazila obal zadního diferenciálu. Posádka jej dokázala sice opravit, ale po čase zapracoval písek, který pronikl dovnitř. Tatra tedy dojížděla již jen na přední pohon a to bylo v dunách mimořádně zpomalující. Posádka vozu Land Rover do cíle nedojela. Když soutěž dospěla do marockého města Guliminu, které bývá označováno Branou pouště, nebyla již mezi klasifikovanými posádkami. V průběhu čtvrté etapy museli vzdát pro poruchu na přední nápravě. posádku na třetí místo. Součástí letošní soutěže byla samostatně klasifikovaná